STUDENKA Josef [ Osobnost ]
JOSEF STUDENKA - zakládající člen vlastivědného kroužku ve Slavičíně
Narodil se 14. března 1904 manželům Josefu a Františce Studenkovým ve Slavičíně, v místní části Šabatec. Zemřel 22. února 2000, ve věku nedožitých 96 let ve Slavičíně.
Pocházel z dvanácti dětí. Po absolvování Obecné školy v roce 1918, kde patřil mezi nejlepší žáky, se dal z důvodu špatné rodinné finanční situace vyučit stolařem u pana Vojtěcha Frajta (naproti farnímu úřadu), kde v roce 1921 složil stolařskou zkoušku. Poté pracoval jako sezónní pracovník na zemědělské usedlosti na Vasilsku a další rok odešel do východních Čech, do Loužnice u Železného Brodu, kde žila jeho sestra Anna. Zde pracoval v oboru do roku 1924, kdy nastoupil presenční vojenskou službu u hlavních leteckých dílen v Olomouci. 1. prosince 1925 byl propuštěn na trvalou dovolenou jako přebytečný.
Po návratu založil stolařskou živnost v Hostětíně, kde se oženil s Františkou Hrubou. V roce 1935 ukončil svou živnost z důvodu celosvětové předválečné krize a odešel v březnu 1936 do letecké továrny v Otrokovicích. Začátkem války byl přeložen do Zlína, kde byl 18. března 1943 zatčen gestapem a vězněn ve Zlíně, Uherském Hradišti a ve Vratislavi byl lidovým soudem odsouzen na čtyři roky káznice za odbojovou činnost. Osvobozen byl 3. května 1945 v Radeboji u Drážďan.
K rodině se navrátil 15. května téhož roku ve velmi zuboženém stavu, ze kterého se léčil až do 3. ledna 1946, kdy nastoupil do zaměstnání u tehdejší Poštovní správy ve Slavičíně.
Jeho kladný vztah k historii, tak i k vlastivědě se začal výrazněji projevovat začátkem šedesátých let. V roce 1954 se stal spoluzakladatelem vlastivědného kroužku, se kterým se podílel na vybudování slavičínského muzea, kde působil jako předseda po dobu dvanácti let. Aktivně se podílel na rozrůstání muzejních sbírek a mapování historie Slavičínska. Také se zabýval činností literární. Kromě zapisování vzpomínek a pamětí místních spoluobčanů psal také své vlastní povídky. Např. U nás pod Bílými Karpaty, Hospodaření, Svatý Vojtěch, Život v zemi smrti, Výsadek, Moje paměti, Jak si strýček pomáhali z pytlačky, Dojmy z nedávné minulosti, Cesta domů, Z doby okupace, Ze starého Slavičína, Neklidná noc, Letecký boj roku 1944, Štítenská kronika, Soud Odrlandesgericht, Rok 1914 - 18.
Nemalou část svého historického bádání několik let věnoval, spolu se svým bratrancem Karlem Studenkou, učitelem hudby, sestavování kroniky svých předků.
Svůj zájem o historii, vlastivědu a národopis neztrácel do konce života.
Úryvek z dopisu od Dr. Václava Chytila, ze dne 20. února 1973:
"Nedá mi to, abych Ti, milý a věrný příteli, nenapsal, jak si Tě pro všechnu tvou snahu podnětnou a záslužnou vážím a jakou mám radost, že Tě mohu počítat mezi své přátele. Ty jsi celým svým životem pravý typ té české osobnosti, té české povahy, která byla po celá veliká staletí dějin našich záštitou i zárukou naší národní existence. Pilná pracovitost, dovednost, houževnatost, a to vždy na každém kroku ozařována mimořádnou inteligencí a posvěcována touhou po duševní práci a úctou k duchovním statkům. Jedině tomu jsme vždy děkovali, byvše kolikrát během dějin polorozbiti a dobyti, že jsme se vždy znovu zvedli. Velmi dobře řekl kdysi Denis, že v dějinách Evropy považuje za největší zázrak naše národní obrození, a to by nebylo možné, kdyby v národě našem nebyli lidé, jako jsi ty, s touhou po knize, po tom, aby se sami účastnili hrozby kultury, nezapomínající při tom na inteligentní práci hospodářskou."
